Pro všechny jsou poslední týdny náročné. V některých ohledech se potýkám s podobnými problémy, jako všichni ostatní lidé na světě. Nebo spíš jako všichni lidé v ČR.
Stresující je pro mě nejistota a totální absence informací, které by říkaly, jak máme jednat a jaké jsou naše povinnosti a práva. Pro naši práci, naši sociální službu – ranou péči nevychází nikdy žádné pokyny. Pokud jsou nějaké postupy či opatření zmíněné, tak se týkají velkých, pobytových služeb, ne nás. Takže se pynožím a hledám, volám a zjišťuji.
Chci maximálně ošetřit tým, aby zvládal i nadále klientské rodiny podporovat a zároveň, aby všechno bylo bezpečné. Pro všechny. Jezdit do rodin chceme a musíme, jsme sociální služba, ale jak to udělat dobře?
Nakonec se po několika hodinách naštvu. Nechci čekat, co se „shora“ vymyslí a jak, protože důvěra je na bodu nula… spíš hluboce pod nulou. Vyhledala jsem (snad ty nej 🙂 antigenní testy a trojkové respirátory. Za peníze, které nám posílají jednotliví dárci… Veliké díky všem za to, že jste!!!
S Rolničkou a zdravotnicí Lenkou Maťhovou máme domluvené min. 2x týdně testování. Kolegyně pracují v rodinách a jezdí po celém kraji, všichni potkáme obvykle jen ve středu a v pondělí na testy. Takže od začátku března jsme celí testovaní :-).
Celý tým u nás znamená 5 stálých zaměstnanců a 3–4 externisté, kteří jsou v jiných městech, takže se potkáváme pravidelně online či po telefonu. Pokud máte kolegy ze Svitav, Budějic a Hradce, tak to ani jinak nejde, covid-necovid :-). A online prostředí kanceláře jsme měli už před pár lety, to nás naštěstí teď netrápí.
Museli jsme také znovu přesunout benefiční představení Hrdého Budžese. Na říjen. Je mi líto herců a divadla a všech, kteří se těšili, ale nedá se nic dělat.
Radost se ale přeci jen najde. Třeba když jsme se zase jednou sešli jako téměř celý tým u nás v kanceláři (což jsou místnosti v 1. patře nad Českou poštou). Všichni řádně negativními antigentesty oznámkovaní.
Důvod setkání byl jasný – workshop s J. Jilemnickou na téma Komunikace. Jak vést správný rozhovor s našimi klienty? Umět klást správně otázky tak, aby k vám druhý měl důvěru, aby neměl pocit tlaku a aby se rozpovídal, dokázal se zamyslet a sám pro sebe, své dítě a rodinu vymyslel ty nejvhodnější cesty ke změně. To není jen tak! To je pěkná fuška.
8cb0f1fe-skolenikomunikace5.png
Možná je to otřepané a znáte to, ale třeba pokládání tzv. zavřených otázek (to jsou ty, na které se dá odpovědět jen ANO/NE, např. „dařilo se vám s vaším synem skládačky poskládat?”) příliš nevede k tomu, aby člověk zapřemýšlel anebo se rozpovídal. Naproti tomu otázka otevřená (třeba „jak se vám dařilo se synem pracovat se skládačkami?“ už má úplně jiný účinek…
A tak jsme si všechno osvěžili, museli se překonat, protože jsem se natáčeli na kameru (to všechny milujeme) a trénovali rozhovory. Cíl je jasný, být v rodinách co nejpříjemnější, opravdoví, nejšikovnější, co nejvíc nápomocní. Uvidíme a uvidíte, jak se to bude dařit.
Protože kvůli dětem s handicapem a jejich rodinám tu jsme. A ty to teď mají hodně náročné. Asi jako všechny rodiny s dětmi. Ale tu pozornost a péči si musíte ještě znásobit často dvěma i třemi, abyste se přiblížili životu v rodině takového malého neposedy s poruchou autistického spektra anebo s ADHD a podobně.
No, tak nevím, co mi Pavel na mou snahu o „reportáž” řekne. A jestli někdo, kdo nebude muset, to dočte až sem na konec.
Jestli ano, tak jupí 😀 Upřímně děkuji a ptejte se, jestli by vás cokoliv dalšího zajímalo (dole je k tomu formulář). Mějte se, pokud možno co nejlépe to půjde. A příští měsíc zase na napsanou.
Klára Csirková
