I MY máme NÁZOR: "postižení" vs. "handicap"
“Ty jsi ale úplně duchově postiženej…”, řekl kdysi dávno jeden ze synů druhému, když ho chtěl hodně hodně dostat a uštědřit mu pořádnej zásah :-).
Mám pocit, že v tomhle smyslu slovo postižení vnímá většina z nás, kterých se tématika dotýká. Jako příliš tvrdé, odsuzující, hanlivé.
Opakovaně jsme proto v I MY přemýšleli, naráželi a řešili dilema v používání těch správných slov, když jsme chtěli popsat svět kolem nás a svoji práci. Chtěli jsme danými slovy zároveň vyjádřit náš respekt a partnerství, které k našim klientským dětem a rodinám cítíme.
Jako první musí být člověk, dítě a až jako druhé popis stavu. Takže:
postižené dítě je děs, dítě s postižením je o něco lepší. V posledních letech se používají sousloví děti s omezením, děti se speciálními potřebami apod., které jsou bezpochyby mnohem citlivější a výstižnější.
Nám se zdá, že slovo handicap vyjadřuje podstatu a přitom je poměrně laskavé. Znamená znevýhodnění, ale s drobným posunem, přesahem. Může to být znevýhodnění v různé míře a různých oblastech. Je to dozadu posunutá startovní čára. Nespecifikuje jaké oblasti se přímo dotýká. Možná proto není zcela korektní? Vycházíme z toho, že i v České republice se handicap vžil jako pojem z oblasti sportu a nebo zdravotního stavu.
Jednoslovný výraz handicap má původ ve spojení slov hand in cap (resp. hand i’the cap), tj. vlastně ‚ruka v klobouku‘, jehož se užívalo kdysi v Irsku v sázkové hře při dostizích.
Ptali jsme se dotčených lidí, jaká slova preferují oni. A handicap byl vnímaný lépe než postižení….
Zjišťovali jsme, jaká slova lidé obecně na internetu nejčastěji vyhledávají (pokud hledají témata týkající se dětí s handicapem). A byli jsme překvapeni, že postižení a retardace jsou těmi nejvíc vyhledávanými slovy.
A tak jsme na konci v podobné situaci jako na začátku, k žádnému nejlepšímu závěru jsme a tak prosíme o pomoc: jak to vnímáte vy? Napište nám.
Klára Csirková