logo
  • Novinky
    • Co je nového?
    • Kalendář akcí
    • Blog
  • Jak pomáháme?
    • Raná péče
    • Setkávání rodin
    • Neviditelní sourozenci
    • Kino pro neposedy
  • Darujte
  • Příběhy dětí
  • Podporují nás
  • O nás
    • Kdo jsme?
    • Soukolí rané péče
    • Naše poslání a hodnoty
    • Historie
    • Fotogalerie
  • Kontakty
  • Україна
  1. Home
  2. Novinky
  3. Blog
  4. I MY máme NÁZOR: Handicap, nebo superschopnost?

Handicap, nebo superschopnost?

“Váš syn je jiný” poslechla si matka Foresta Gumpa nesmiřitelnou diagnózu týkající se jejího milovaného chlapce. A jaké překvapení: tenhle “jiný” kluk zvládl za desítky let ochutnat všechny čokoládky z bonboniéry svého života, zabezpečit z peněz získaných prodejem firmy na ovoce (nebo tak něco) nejen ji ale i rodinu přítele Buby, a ještě poslat do školy svého synka.

9d845780-imy_handicap-nebo-superchopnost.png

Handicap dávno nemusí (a to nejen) u dětí svítit jako červená na semaforu, která jim znemožní kráčet za dalším životním štěstím (nejen jich samotných, ale i jejich blízkých). Špičková vědkyně a lékařka Julie Dobrovolná (a taky maminka Zity, jíž v dětství diagnostikovali autismus) má pravdu, pokud tvrdí: “Když je někdo mírně rozstřelený, škodí mu to anebo pomáhá? A škodí to nebo pomáhá ostatním?”

Co je to vlastně handicap? Nevýhoda anebo postižení, píšou učebnice. Je to nicméně jen a pouze společnost, která určuje, jaké predispozice jsou v životě a ve světě žádoucí. Nejen autismus, ale i ADHD či jiná postižení se tak často dostávají na okraj zájmu jako něco nechtěného, nevítaného. Protože ti lidé jsou “jiní”. Jenže nemůže jejich jinakost znamenat spíš než postižení naopak výhodu?

Handicap dávno nemusí (a to nejen) u dětí svítit jako červená na semaforu, která jim znemožní kráčet za dalším životním štěstím (nejen jich samotných, ale i jejich blízkých). Špičková vědkyně a lékařka Julie Dobrovolná (a taky maminka Zity, jíž v dětství diagnostikovali autismus) má pravdu, pokud tvrdí: “Když je někdo mírně rozstřelený, škodí mu to anebo pomáhá? A škodí to nebo pomáhá ostatním?”

Co je to vlastně handicap? Nevýhoda anebo postižení, píšou učebnice. Je to nicméně jen a pouze společnost, která určuje, jaké predispozice jsou v životě a ve světě žádoucí. Nejen autismus, ale i ADHD či jiná postižení se tak často dostávají na okraj zájmu jako něco nechtěného, nevítaného. Protože ti lidé jsou “jiní”. Jenže nemůže jejich jinakost znamenat spíš než postižení naopak výhodu?

I takový Superman je jiný. Nebo snad dokážete při přeletu nad planetou opékat laserovýma očima špekáček a mít jedinou starost o to, abyste se vyhnuli kryptonitu? A co takový Spiderman? Nebo další superhrdinové? Obdivujeme je za jejich “jinakost” a oslavujeme to, jak moc se od ostatních liší. Zejména pokud zachraňují “normální” lidi z hořících domů nebo před nimi zastavují splašený vlak.

Je to právě odlišnost od normálu, jakési uměle vytvořené škatulky, co dává všem zmíněným nálepku hrdinů hodných obdivu. A právě odlišnost, chcete-li postižení, může i z handicapovaných udělat naše skutečné superhrdiny. “Takoví lidé jsou většinou výborní v nových situacích, protože jsou schopní rychle přenášet pozornost mezi více procesy,” říká doktorka Dobrovolná o lidech s ADHD a dodává: “Kdyby tu byla za týden postapokalyptická společnost, budou třeba tito lidé schopni lépe ochránit své blízké.”

Že je to trochu přitažené za vlasy? Těžko říct. Nevíme, jak by se ve skutečnosti vše odehrálo. Pokud vás ale stresuje všechna ta imaginace a smyšlení hrdinové vás ke změně názoru nepřesvědčí tak neškodí dodat, že i Julius Caesar měl vážný handicap — epilepsii. A i navzdory (nebo možná díky?) ní zvládl rozvinout celé impérium. Stephen Hawking dokázal i v zajetí svého vozíku přemýšlet o věcech, které by mnohé z nás ani nenapadly. A Andrea Bocelli nepotřebuje skutečně vidět kolik lidí uhranul svým skvostným hlasem.

Když se nad tím vším zamyslíme, možná je to skutečně tak, jak říká moudrá docentka Dobrovolná: “Kolem nás jsou lidé, kteří zkrátka dělají věci jinak než podle společenských představ, lidé, u kterých je opravdu otázka, jestli to je nemoc. Pokud jsou jejich vlastnosti v populaci tak evolučně rozšířené, musí něčemu sloužit.” Je jen na nás, abychom se pokusili přijít na to čemu...

Dodatek: Všechny citace paní Dobrovolné pochází z nesmírně inspirativního rozhovoru o stresu “Vypusťte páru” v aktuálním čísle časopisu Finmag a právě její slova nás inspirovala k sepsání tohoto textu. Koupi i přečtení tak více než vřele doporučujeme.

Kontaktujte nás

I MY, o. p. s.
tř. Dr. Edvarda Beneše 286/5
392 01 Soběslav

E-mail: imy@imypomahame.cz
Telefon: 775 162 898

Facebook Instagram

Nepřehlédněte

  • Kontakty
  • Projekty a financování
  • Naše poslání a hodnoty
  • Výroční zprávy
  • Ochrana osobních údajů

Užitečné odkazy

  • Odebírat newsletter
  • Klub I MY
  • Ke stažení
  • Média

Transparentní účet pro dary:
2300969584/2010

© 2023 I MY pomáháme

www stránky vytvořil eclair design s.r.o.

logo
Novinky Submenu
Co je nového?
Kalendář akcí
Blog
Jak pomáháme? Submenu
Raná péče
Setkávání rodin
Neviditelní sourozenci
Kino pro neposedy
Darujte
Příběhy dětí
Podporují nás
O nás Submenu
Kdo jsme?
Soukolí rané péče
Naše poslání a hodnoty
Historie
Fotogalerie
Kontakty
Україна
×

Nastavení cookies a vašeho soukromí

Na našem webu používáme soubory cookies. Některé z nich jsou nezbytné pro fungování webu, jiné nám pomáhají jej vylepšovat. Zde si můžete zvolit nastavení cookies.

Více informací najdete v sekci 'Ochrana osobních údajů'

Pouze nutné cookies
Vlastní nastaveni
Povolit všechny cookies