Handicap, nebo superschopnost?

Handicap dávno nemusí (a to nejen) u dětí svítit jako červená na semaforu, která jim znemožní kráčet za dalším životním štěstím (nejen jich samotných, ale i jejich blízkých). Špičková vědkyně a lékařka Julie Dobrovolná (a taky maminka Zity, jíž v dětství diagnostikovali autismus) má pravdu, pokud tvrdí: “Když je někdo mírně rozstřelený, škodí mu to anebo pomáhá? A škodí to nebo pomáhá ostatním?”

Co je to vlastně handicap? Nevýhoda anebo postižení, píšou učebnice. Je to nicméně jen a pouze společnost, která určuje, jaké predispozice jsou v životě a ve světě žádoucí. Nejen autismus, ale i ADHD či jiná postižení se tak často dostávají na okraj zájmu jako něco nechtěného, nevítaného. Protože ti lidé jsou “jiní”. Jenže nemůže jejich jinakost znamenat spíš než postižení naopak výhodu?

I takový Superman je jiný. Nebo snad dokážete při přeletu nad planetou opékat laserovýma očima špekáček a mít jedinou starost o to, abyste se vyhnuli kryptonitu? A co takový Spiderman? Nebo další superhrdinové? Obdivujeme je za jejich “jinakost” a oslavujeme to, jak moc se od ostatních liší. Zejména pokud zachraňují “normální” lidi z hořících domů nebo před nimi zastavují splašený vlak.

Je to právě odlišnost od normálu, jakési uměle vytvořené škatulky, co dává všem zmíněným nálepku hrdinů hodných obdivu. A právě odlišnost, chcete-li postižení, může i z handicapovaných udělat naše skutečné superhrdiny. “Takoví lidé jsou většinou výborní v nových situacích, protože jsou schopní rychle přenášet pozornost mezi více procesy,” říká doktorka Dobrovolná o lidech s ADHD a dodává: “Kdyby tu byla za týden postapokalyptická společnost, budou třeba tito lidé schopni lépe ochránit své blízké.”

Že je to trochu přitažené za vlasy? Těžko říct. Nevíme, jak by se ve skutečnosti vše odehrálo. Pokud vás ale stresuje všechna ta imaginace a smyšlení hrdinové vás ke změně názoru nepřesvědčí tak neškodí dodat, že i Julius Caesar měl vážný handicap — epilepsii. A i navzdory (nebo možná díky?) ní zvládl rozvinout celé impérium. Stephen Hawking dokázal i v zajetí svého vozíku přemýšlet o věcech, které by mnohé z nás ani nenapadly. A Andrea Bocelli nepotřebuje skutečně vidět kolik lidí uhranul svým skvostným hlasem.

Když se nad tím vším zamyslíme, možná je to skutečně tak, jak říká moudrá docentka Dobrovolná: “Kolem nás jsou lidé, kteří zkrátka dělají věci jinak než podle společenských představ, lidé, u kterých je opravdu otázka, jestli to je nemoc. Pokud jsou jejich vlastnosti v populaci tak evolučně rozšířené, musí něčemu sloužit.” Je jen na nás, abychom se pokusili přijít na to čemu...

Dodatek: Všechny citace paní Dobrovolné pochází z nesmírně inspirativního rozhovoru o stresu “Vypusťte páru” v aktuálním čísle časopisu Finmag a právě její slova nás inspirovala k sepsání tohoto textu. Koupi i přečtení tak více než vřele doporučujeme.