Soukolí rané péče – Tým I MY
1 rok i 20 let práce v I MY. To je náš tým, to jsem MY. Vytrvalí, pokorní a především nadšení pro věc.
Hrdní na to, že za celou dobu existence jsme neodmítli nikomu pomoci.
Musíme se neustále vzdělávat, reagovat na nové výzvy, hledat tu nejsprávnější cestu.
Posouváme hranice nejen dětem.
V tomto procesu jsme I MY. A za to moc děkujeme!
Přiložit ruku k dílu můžete i vy...
Proč jsem v I MY?
„K I MY jsem se dostala úplnou náhodou přes dobrovolnické centrum v Rolničce, kam jsem se někdy okolo roku 2016 nebo 2017 přihlásila jako dobrovolník. O existenci I MY jsem tenkrát neměla ani tušení. Ale jednoho dne mi tuším Kateřina Růžičková zavolala, že mají kontakt z Rolničky a zda s nimi někam na víkend nepojedu pomoct s dětmi.
Bylo to rychlé, náhlé, a tak si vlastně ani nepamatuji, co mi vše tenkrát řekla – ani tenkrát jsem to nevěděla. Teď už vím, byl to pobyt pro rodiny s dětmi s postižením, které byly klienty rané péče... To bylo první seznámení s I MY.
Od té doby jsem byla na každém pobytu, setkání a akci, kde mě chtěli a já měla čas. Líbil se mi přístup všech v I MY, nálada a atmosféra, která byla vždy a všude.
No a proč jsem tu i nadále? Dobrovolničila jsem i při studiu na VŠ v oboru sociální práce a říkala jsem si, jaká je škoda, že IMY je takové konzistentní a nepřibírá moc nové lidi do týmu. I když vlastně ta konzistence a stálost se mi vždycky líbila, ale úplně mi nepřikrmovala naději, že tam jednou budu moci i nastoupit. Navíc když přibírali, neměla jsem ještě dostudováno. A šance, že by hledali někoho dalšího? Až zas jednou, při prokrastinaci v rámci nějakého úkolu v rámci magisterského studia, kde se vzal, tu se vzal inzerát! I MY hledá poradkyni! Bylo mi jasné, že se musím přihlásit a taky teda sesmolit životopis, což už bylo horší. A pak už jen zbylo zúčastnit se nějaké I MY akce – což bych stejně udělala, dojet na pohovor se seznámit samozřejmě ;) A pak už se jen, jo asi dát na modlení, aby to vyšlo… A ono to vyšlo. Jsem pořád nesmírně šťastná a vděčná za to, že tu I MY je, co dělá a já že můžu být jeho součástí! :)"
Míša Bumbálková, poradkyně
„Co bylo mou motivací přidat se k I MY? Pestrost. Terén, vedení týmu, spolupráce s dalšími organizacemi, komunikace s rodinami, a hlavně s dětmi, odbornost. Většinu svého profesního života se věnuji práci, která pomáhá lidem. Když jsem dostala nabídku připojit se k týmu, dlouho jsem neváhala. Měla jsem pocit, že všechny události mého života vedly k tomu, abych mohla vstoupit do světa provázení těch, co se ocitají v situaci, kdy potřebují, aby na to všechno nebyli sami.Co jsem chtěla měnit? Zjednodušovat administrativu. Směrovat síly ke smysluplnému konání. Podpořit otevřenost v týmu, komunikaci a profesionalizaci.Proč jsem v IMY i nadále? Moje práce mi dává smysl. Pracuji v týmu, který sdílí stejné hodnoty, které přináší rodinám, kam jezdíme. Baví mě to a mám ze své práce radost."
Lea Stiborová, vedoucí rané péče
„I MY mě oslovilo (už si bohužel ani nepamatuji kdo :-)), když sháněli první dobrovolníky jako Kamarády pro volný čas k dětem s handicapem.Přišlo mi to smysluplné a měla jsem pocit, že je to moje povinnost. Ale nebylo tak jednoduché skloubit pravidelné dobrovolničení s rodinou a prací, jak jsem si naivně myslela. Zůstala jsem s I MY jako dobrovolník při akcích atd.
A v roce 2012 mě oslovila Kateřina Růžičková, jestli bych se nechtěla stát fundraiserem v I MY. S úlevou jsem předala Nedoklubko, odešla z práce a nastoupila.Mojí motivací byla výzva a sobecká potřeba naučit se něco nového, překonat strach z oslovování cizích lidí. Což se mi tak úplně nepovedlo, ale je to lepší :-)"
Klára Csirková, ředitelka
„IMY před 20 lety byl pro mě spolek lidí, kteří chtěli něco společně dělat, být aktivní, být užiteční....
IMY je pro mě zároveň splnění snu, protože jsem už po škole chtěla pracovat v rané péči a po přestěhování na jih jsem v to už úplně nedoufala. Ale tím, že v IMY vznikla raná péče se mi sen splnil.
IMY jsou pro mě lidi, se kterými je mi dobře, kteří dělají svojí práci s chutí a nadšením. A tak všem, kdo jste nebo jste byli v IMY děkuji za společnost."
Barbora Žáková, poradkyně
„V I MY jsem pracovně 6 let, avšak můj IMÁCKÝ začátek se začal psát už před 12 lety, kdy jsem prvně vyrazila na pobyt rodin jako dobrovolník.
Tak přesně tam začíná můj příběh plný radosti, zábavy, inspirace, přátelství, seberozvoje, vzdělávání se ve věcech, které mě v žádné škole nenaučili, životních zkušeností i smutku.
Jezdit na pobyty a pomáhat na jednorázových akcí mě vnitřně naplňovalo. Dobrovolnictví v I MY mě tedy nasměrovalo a určilo mé budoucí vysokoškolské vzdělání a povolání, které se současně stalo i mým koníčkem.
Být i nadále v I MY mě baví z mnoha důvodů: moje práce mi dává smysl, je pestrá, neustále na sobě mohu pracovat a vzdělávat se nejen v nových teoriích, terapiích a postupech, ale i z příběhů našich rodin.
Každá rodina má a zažívá svůj jedinečný příběh a já jsem vděčná, že mohu být jeho součástí. Dále mě baví náš přátelský pracovní kolektiv, chuť vymýšlet a realizovat nové projekty a užívat si každou naši akci. Náš "pracovní" tým je maličký, ale co mě ještě baví je to, jak velký kolektiv dalších lidí máme kolem sebe: skupinu dobrovolníků a našich podporovatelů. Toto všechno mě na mé práci baví a děkuji za to."
Petra Přenosilová, poradkyně
„Proč jsem v I MY?
Je to hodně jednoduché: Asi proto, že mě v I MY chtěli a já chtěla k nim… :)
Když to vezmu trochu zeširoka, oblast rané péče mě zajímala už při studiu a vlastně jsem tak nějak věděla, že až nastane správný čas, v jedné budu pracovat. :)
Líbí se mi pestrost dnů, objevování cest po Jihočeském kraji, i těch, které vedou k rodinám a dětem. Zároveň mám ráda naše kancelářské středeční dopoledne, kdy se všechno malinko zpomalí, máme prostor sdílet a společně si vypít kafe.
Otevřený tým skvělých žen (promiň, Pavle) je dalším aspektem, proč mě I MY tolik vtáhlo. Jedna v druhé máme oporu, profesní inspiraci a pomoc i přátelské naslouchání.
Jsem hrdá na to, co v I MY děláme a vděčná, že můžu být součástí."
Gabriela Janoušková, poradkyně
„Do IMY jsem přišel po nepříjemné zkušenosti s korporátem plným dreskódů, píchaček hlídajících čas příchodů i odchodů a svalování viny z jednoho oddělení na druhé. Nemluvě o tlaku na výsledky, prodeje a tak podobně. Napadlo mě, jaké asi je místo toho pomáhat lidem. Parafrází jedné reklamy: „Když jsem se rozhodoval, co dál dělat, neziskovka byla jasná volba.“
Nástup do zaměstnání, které je od mého bydliště vzdálené asi 180 km znělo zpočátku jako naprostá šílenost. Ostatně na začátku mi taky bylo řečeno, že mě berou jen na zkoušku. Že to dojíždění nevydržím. Nakonec jsem ale ze Svitav do Soběslavi jezdil celý rok. A na dálku pomáhám i teď, když už dělám na plný úvazek jinde a cestování by tak už vážně nešlo.
Proč? Protože v I MY se sešla naprosto fantastická parta lidí, kteří (kromě toho jak vtipní, milí a ochotní jsou) dělají svou práci tím nejlepším možným způsobem – s vášní, zaujetím, a především snahou vždy co nejvíce pomoct dětem a rodinám. Ve světě orientovaném na čísla, peníze a bůhvíjaké další zbytečnosti, je pro mě nesmírně inspirativní a poučné pracovat s lidmi, kteří zkrátka jen usilují o to, aby lidem okolo bylo alespoň o něco líp. A to rozhodně není málo."
Pavel Fukar, komunikace a web
„V prvé řadě má I MY můj obdiv za profesionální přístup nejen k rodinám, ale k fungování celé organizace včetně hospodaření s penězi.
V transparentnosti by mohla jít všem příkladem. Pro mě, jako pro fundraisera, je to moc důležité. Vím, že pomoc našich dárců a sponzorů jde přímo do potřebných rodin.
Je pro mi ctí být v tomto týmu!"
Věra Srdečná, fundraiserka
Chcete se o nás dozvědět víc? Třeba čím jsme chtěli být jako malí, jaké byly naše oblíbené hračky nebo co nás na dětech vždycky překvapí? Mrkněte se do sekce Kontakty.