Podpořme zdravotníky: I MY chceme pomoct
Neumíme to, co svedou oni. Právě proto chceme doktorům i sestřičkám a všem v nemocnici nejen vyjádřit obrovský vděk za to, co pro nás dělají, ale rovnou je i nějak hmatatelně podpořit.
Cítíte to stejně a chcete přiložit ruku k dílu? Podpořte zdravotníky s I MY!
Jelikož jsme terénní služba a náplní naší práce jsou výjezdy za rodinami v jižních Čechách, napadlo nás tyhle výjezdy spojit s rozvozem pomoci právě do nemocnic.
Jak se zapojit?
Napište vzkaz, namalujte s dětmi obrázek, kupte nějaký doping.
Co darovat?
> krémy na obličej, aby kůže pod respirátorem tolik netrpěla
> voňavý olejíček pomůže na chvíli zapomenout na všechen stres
> něco na zobnutí k doplnění energie
> kafe, co pořádně nakopne
(Všechno ale pěkně prosíme jen v originálních obalech)
Kam s tím?
Tuhle svoji podporu potom pošlete nebo ji doneste rovnou k nám (1. patro budovy České pošty v Soběslavi), až budete mít cestu kolem. A my ji při nejbližší příležitosti dovezeme tam, kde ji teď potřebují. Stejně tak můžete využít sběrné místo ve Veselí nad Lužnicí, Zahrádkářské centrum u Nežárky (ve všední dny v 8:00–12:00 a 13:00–17:00, v sobotu od 8:00 do 11:00), kde od vás všechno převezmou a následně nám předají.
Napadá vás k tomu něco? Nebo se chcete domluvit na konkrétním datu předání? Tak napište sem do komentáře či na email imy@imypomahame.cz nebo zavolejte Kláře na mobil 775 162 898 a spolu to nějak vyřešíme.
Děkujeme, že pomáháte, a především – buďte zdrávi!
Zároveň se s vámi chceme podělit o vzkaz, který nám napsal lékař přímo z jedné jihočeské nemocnice:
„V následujících řádcích se pokusím přiblížit, jak vypadá práce lékaře na covid oddělení. Práce je zde náročná. Několikrát denně se převlékáte do obleků, ve kterých zjistíte, že se umíte potit i na části těla, kde jste mysleli, že to ani nejde. Nemůžete se pořádně nadechnout, o tom, že se snažíte přes respirátor, roušku a štít dorozumět s nedoslýchavým pacientem ani nemluvím. Stav pacientů se často zcela nepředvídatelně zhoršuje. Druhý den přijdete na oddělení a zjistíte, že tam váš pacient není. V tom „lepším“ případě se přes noc zhoršil a je na JIP, v tom horším případě se nedožil rána. Denně vám volají rodiny od pacientů, chtějí od vás slyšet nějakou naději. V tom lepším případě můžete říct, že je stav prozatím stabilizovaný, v tom horším případě se je snažíte „připravit“ na tu špatnou variantu. Při první vlně pandemie si lidé uvědomovali závažnost situace a byli ohleduplní, dokonce si i uvědomovali důležitost naší práce. Nyní už lidé tak opatrní nejsou a nějak zapomínají, že veškerá opatření jsou hlavně proto, aby až přijdou do nemocnice s akutním problémem, aby se jim měl kdo věnovat a aby pro ně případně bylo volné lůžko. Děkuji těm, co si závažnost aktuální situace uvědomují, snaží se ochránit sebe i blízké a uvědomují si, jak moc se v nemocnicích všichni snažíme pandemii zvládnout.“