Honzík – abstinenční syndrom
Asi už nikdy nepřijdu na to, proč to všechno tak dopadlo. Moje dcera si vždycky dělala věci po svém a neohlížela se moc na ostatní. Po střední škole odešla bydlet ke svému příteli a téměř jsme se nevídaly. Za tři roky byla zpátky, to už čekala Honzíka.
Pochopili jsme, že byla drogově závislá a kvůli dítěti se snažila abstinovat. Jak se záhy ukázalo, tak bezúspěšně.
Honzík se narodil s těžkým novorozeneckým abstinenčním syndromem. Když jsme slyšeli plakat a viděli jsme ho, úplně jsme se zhroutili.
Dcera o něj od začátku nejevila velký zájem a nakonec se ke svému příteli vrátila. S manželem jsme se rozhodli Honzíka adoptovat a dcera souhlasila.
Honzík se narodil s nízkou porodní váhou a několik měsíců byl k neutišení.
Nyní jsou mu 4 roky a má řadu obtíží – nedokáže se soustředit, má opožděný vývoj motoriky a dle posledních vyšetření zřejmě i středně těžké mentální postižení. Musíme s ním jezdit na řadu odborných vyšetření a pomalu se smiřujeme s tím, že nás do budoucna nečekají moc dobré vyhlídky.
Co nás hodně drží nad vodou, jsou návštěvy rané péče z I MY. Kontakt na ně jsme bohužel dostali až před rokem od naší logopedky. Velmi nás mrzí, že jsme se k nim nedostali dříve. Půjčují nám spoustu skvělých hraček, vyslechnou nás a řešíme spolu spoustu praktických věcí – jak naučit Honzíka na nočník, oblékat, samostatně jíst. Skvělé je, že mají vše vymyšleno prostřednictvím hry a Honzík na to dobře reaguje.
Víme, že zřejmě bude vždy závislý na péči někoho druhého, ale doufáme, že i tak prožije spokojený život. Proto se mu snažíme co nejvíce nyní věnovat, aby se toho co nejvíce naučil. Raná péče nám v tom moc pomáhá a budeme s I MY ještě několik let spolupracovat.
Honzík (4 roky) a jeho rodina