Soukolí rané péče – Dobrovolníci
20 let spolupráce, přes 8 000 dobrovolnických hodin na pobytech, v rodinách a během více než 300 benefic nebo jiných druhů akcí.
Dobrovolníci jsou s námi od úplného začátku.
Těší nás, že se přidávají další a další generace.
Děkujeme všem, bez Vás bychom to nebyli I MY!
Dobrovolnictví je prostě jedinečná skutečnost.
Přidáte se k I MY i VY?
Příběhy
„Do I MY jsem se dostala jako dobrovolník díky spolupráci s Renatou Štaubrovou již na gymnáziu a několik let jsem se v I MY pravidelně zapojovala do různých akcí – pobytů, tancovaček, jarmarků a nakonec i do dobrovolnictví v rodinách. Spolupráce s týmem I MY pro mě byla vždy radostí a příležitostí získávat nové dovednosti, zkušenost,i a to jak v rovině osobní, tak i profesionální. A ačkoli to může znít jako klišé nebo fráze, v dobrovolnictví jsem našla přátelství na celý život, možnost sebepoznání a seberealizace. Dobrovolnictví mě ovlivnilo natolik, že jsem po gymnáziu vystudovala obor speciální pedagogiky. Dnes sama již několik let působím jako poradkyně rané péče v Liberci a také se snažím myšlenku dobrovolnictví předávat další mladým lidem."
Kateřina Stodůlková, 28 let, poradkyně rané péče, 4 roky dobrovolník
„Než jsem nastoupila na gymnázium v Soběslavi, neměla jsem vůbec tušení o pomoci, kterou mužů jako dobrovolník udělat. Poté jsem byla oslovena jednou neziskovkou, kde jsem začala působit v projektu ,,Kamarád pro volný čas''. Tím došlo k prvnímu setkání s I MY. Tak to jsem se poprvé jako dobrovolník zúčastnila několika pobytů, ať už jen víkendových nebo týdenních. Po prvních zkušenostech jsem byla tak okouzlená energií, která všude okolo panuje, že jsem byla najisto rozhodnutá, že dobrovolníkem chci zůstat. A začala se účastnit i jiných akcí, kde do dneška obdivuji, s jakým nasazením a radostí jsou organizovány. Nejhezčí na všem je ta zpětná reakce, kdy vidíte úsměvy dětí, šťastné rodiče a tím i nás dobrovolníky a všech, kteří se na jednotlivých projektech podílejí. A to je asi největší důvod, proč jsem začala být dobrovolníkem. Vidět ty šťastné tváře okolo a poznávat spoustu senzačních lidí, kteří žijí pro jednu věc, drží pospolu a vždy si pomáhají."
Monika Nácalová, 21 let, studentka, 5 let dobrovolník
„Proč jsem byl dobrovolníkem v I MY: Je to poměrně prostá otázka ale o to je komplikovanější na ní odpovědět. Proto bych rád začal pěkně od začátku. Dobrovolníkem v I MY jsem se stal při studiu Střední zdravotnické školy. Měl jsem tedy blízko k tomu pomáhat ostatním. S I MY jsem jezdil na pobyty rodin dětí s postižením. Poznal jsem tyto děti, jejich rodiny a každodenní radosti a starosti které zažívají. Pro mne jako bezstarostného náctiletého kluka, co zažívá srandu s kamarády, to ale nebyla ta nejhorší životní zkušenost, kterou jsem zažil. Ba naopak. Cítil jsem pokoru, úctu a obdiv co všechno musí rodiny s dětmi s postižením zvládnout a ustát. Nejsou na to sami, v I MY je tým super lidí, dobrovolníků, kteří jim to pomáhají zvládnout a vytváří se zde celoživotní přátelství. Děti, jejich rodiče, ale i dobrovolníci se navzájem obohacují, pomáhají si a především ovlivňují své životy pozitivním směrem. A je to tedy tato úžasná symbióza, která mě ovlivnila na celý můj život a jsem za to rád... Proto jsem byl dobrovolníkem v I MY.“
Roman Menhart, 27 let, zdravotní laborant, 3 roky dobrovolník
„Proč jsem dobrovolník v I MY? K tomu je nutné nejdříve zodpovědět otázku, proč dobrovolničit vůbec... Lidé k tomu mají různé motivy, které se táhnou celým spektrem motivace od snahy někomu pomoci až po "nahrabat položky do životopisu". Ať tak nebo tak, pořád jsou to lidé, kteří se rozhodli věnovat svůj čas, zájem a dovednosti někomu dalšímu. Lidé jsou různí, a právě tak je různý i jejich přístup k dobrovolnictví. Pro někoho je problém dobrovolničit se seniory, pro někoho je těžké věnovat se dětem s těžkým postižením. Protože se IMY věnuje rané péči, jde o skutečně jedinečnou zkušenost dobrovolnictví – tudíž hned na počátku života dítěte, kdy lze skutečně rozvíjet jeho potenciál a schopnosti, kdy je "relativně snadné" vidět první pokroky a úspěchy. Dozvědět se něco víc nejen o klientech, ale v prvé řadě sami o sobě. Můžete vystoupit z řady a udělat něco, co se počítá. A také se můžete se stát součástí něčeho většího – rodiny, která má něco navíc.“
Renata, manažerka centra pro uprchlické ženy Lesbos, 5 let dobrovolník I MY
„Dobrovolníka jsem začala dělat z důvodu, že jsem po střední škole chtěla nastoupit na VŠ obor psychologie a věděla jsem, že se mi bude hodit praxe a zkušenost ze sociálních služeb. V I MY jsem vyrazila na svůj první dětský tábor v roce 2016, kdy jsem už měla nějaké zkušenosti z neziskové organizace Rolnička, a postupně jsem zjišťovala, že se mi dobrovolnictví čím dál tím víc zažírá pod kůži. Stačil jeden tábor, pár akcí jako třeba HRAČKOFEST a stala jsem se závislá na přátelské a uvolněné atmosféře, nabíjecí a inspirující energii, která sršela z pracovnic, ostatních dobrovolníků, ale hlavně z dětí a jejich rodičů, kteří byli vždy vděční za jakoukoliv pomoc, přitom mnohdy stačilo tak málo. Když teď sedím u počítače, píšu tato slova a vzpomínám na všechny ty chvíle s dětmi na pobytech, tak se musím někdy i nahlas zasmát kolik vtipných a nezapomenutelných zážitků jsem tam nasbírala! Nebylo to jenom o chvílích zalitých sluncem, smíchem a pohádkových chvilek, kdy jsme spolu s dítkem pobíhaly po hřišti, zpívaly písničky, užívaly si povalování v trávě, her a hledání skřítků mezi stromy. Bylo to i o chvílích, kdy jsem stála doslova jako kamenná socha, dívala se na křičící dítě a netušila, jaké je správné řešení. Jenomže v takových chvilkách jsem tam nikdy nebyla sama. Vždy jsem cítila, že mám kolem sebe tým lidí, kteří zvládnou dohromady jednoduše všechno, a v závěru z každé krizové situace se stala vzpomínka, kterou bych za nic nevyměnila. Díky všem lidem okolo dobrovolnictví jsem dostala možnost ukázat mé pravé dětské JÁ, ale nedostala jsem pouze prostor pro seberealizaci, avšak i pro můj osobní růst. Za to, jaká teď jsem, patří velké díky právě těmto lidem. Jsem vděčná, že mi ukázali, jak životem proplouvat s lehkostí a úsměvem. DĚKUJU!“
Nikola Procházková, 21 let, osobní asistentka, 5 let dobrovolník v I MY
Dobrovolníci a dobrovolnické centrum byla první aktivita I MY při založení před 20 lety. V roce 2005 jsme se domluvili s Diakonie ČCE - Středisko Rolnička a dobrovolnictví z kapacitních důvodů přesunuli pod nově vzniklé profesionální Dobrovolnické centrum. Jsme vděční za přetrvávající skvělou spolupráci, díky níž můžeme rodinám a dětem kontakt s dobrovolnickou pomocí zprostředkovat. Jsme moc vděční za Renatu Štaubrovou, koordinátorku centra, její nadšení a lidský přístup k dobrovolníkům i rodinám, kterým pomáhají.