Adam – ADHD
Můj příběh začíná dost nešťastně – výběrem špatného partnera. A jsem ráda, že můžu napsat bývalého. Je otcem mých 2 dětí – Adama a Sofinky. Adamovi je 6 let a Sofince bude 5.
Partner nepracoval a nechával se živit, navíc dost pil a pak dělal žárlivé scény. Bohužel došlo i na násilí, hodně jsem se ho bála, ale nejvíc, aby neublížil dětem. Před 2 lety jsem po jedné strašné hádce narychlo naházela pár věcí do pytlů na odpadky a skončila na rok s dětmi v azylovém domě.
Teď jsem v nájmu v bytě nedaleko Budějovic. Po odečtení nákladů na nájem a jídlo nám zbývá necelé 2000 Kč na všechno ostatní. Hodně mi pomáhá potravinová banka a dostali jsem i nějaké základní vybavení do kuchyně – neměla jsem ani hrnce. Jezdím na brigády – přes noc dělat inventury, když mi kamarádka může hlídat.
Adam je moc hodný kluk, pomáhá mi, co může. Ve školce se ukázalo, že je pozadu. Má ADHD a zřejmě bude mít všechna "dys", co jsou. Je to s ním někdy těžké, ale musím vydržet. Za rok jde do školy. Moc se těší na novou aktovku, na kterou mu šetřím.
Taky nám hodně pomáhá, že k nám dojíždí raná péče až ze Soběslavi. Adam se poslední rok hodně zlepšil a oba se Sofinkou mají půjčené spousty hraček a knížek, ty bychom si dovolit vůbec nemohli. I MY nám hodně pomohlo ve školce, Adam byl ze začátku divoký a měla jsem strach, že ho ze školky vyloučí. Petra i z I MY ale pomohla školce zařídit asistenta, který má Adama víc na starosti a je vidět, že to prospělo. A letos v létě sehnalo IMY peníze, abychom mohli jet na prázdninový pobyt. Sofinka pojede na pobyt pro zdravé sourozence – úplně poprvé bude sama a na výletě. Dokonce tam bude jezdit na koních, to bych si vůbec nemohla dovolit. Říkám si, že i když jsem potkala dost zlých lidí, tak jsou i ti dobří, co mi pomůžou, než se postavím na vlastní nohy.
Adam (6 let) a jeho rodina